Ten den šel Ivan se psem, a když procházeli kolem hřbitova, stalo se něco velmi zvláštního…
Binka se na okamžik odmlčel. Jeho uši zůstaly nastražené a hledaly nějaký druh zvuku. Následně se rozběhl se vší vervou k čerstvému hrobu!
Šel přímo ke kamenné hrobce, která patřila této ženě, a začal divoce hrabat. Ivan byl šokován a ohromen podivným chováním svého psa.
Jeho věrný přítel ho přiměl, aby ho následoval k ženskému hrobu. Zběsile se snažil svého psa uklidnit.
Ale už bylo pozdě …
„Nech toho, Binko!“ Zařval na něj. Ale moc šancí neměl. Binka byl velký pes a jeho majitel byl už starší muž. Nebylo možné ovládat sílu a odhodlání jeho psa.
Binka dál kopal a štěkal, zatímco jeho majitel se ho stále snažil zastavit. “Kdo mohli být rodiči této mladé ženy a co by si mysleli, kdyby viděli hrob své dcery v takovém stavu?”, pomyslel si.
Binka najednou přestal hrabat. Dohrabal až k rakvi a díval se na jejího majitele, jako by vzlykal.
Chtěl snad, aby Ivan otevřel rakev…?
